Žít bez mobilu se dá. Když se živíte psaním, tak byste kolikrát dali nevím co, kdybyste našli sílu věčně uřvaný telefon na půl dne vypnout. A manželku taky. A psa. A starosti. A hypotéky… Prostě všechno to, co vás nutí se nějak protlouct a uživit, vám zároveň znemožňuje cíle dosáhnout. Takže nakonec vypnout mobil je nejmenší problém.
Ale žít s mobilem, do kterého jste si vylili wizoura a vypálili si tak všechny klapky, to je teprve super. SMSky chodí, lidi volají a vy se můžete jenom dívat. Nenaděláte nic. Trochu jako v kleci. Kdybych před časem nepsal Vodafonu sám ty dopisy odmítající reklamace, tak bych to snad ze zoufalství i zkusil. Copywriter bez mobilu je nahraný. Někdo volá, co to asi bude – nový klient, který to podruhé už nezkusí? Takže jestli je ještě něco horšího, co vás ruší od práce, než zvonící mobil, je to zvonící mobil, který nemůžete zvednout a musíte si psaním honem vydělat na nový. Čert aby to spral.