Tak a je to tu. Čtyřka. Rozhovor s Jakubem Polankou, návrhářem, co žije v Paříži. Moc fajn povídání. Měl jsem akorát potom trochu dojem, že bych se měl jít převlíknout. A vlastně ho mám každý ráno. Od té doby. Asi na tom něco bude. No, čtěte.
Než ukážu obálku dalšího Bizzona (ten dobytek se má k světu jako máloco), tak snad pár hlášek z našeho vypečeho kanclíku:
Vítejte ve městěčku Zmrdíkově
Kdysi jsem bydlel na Letný, přes dvůr na balkoně se producírovala polonahá mamina… Bylo to malý, ale tenkrát mi to stačilo.
Rockeři běhají se startkou v hubě, vole.
Na Dlouhý Bidlo jsme všichni krátký.
Tak je to tu zas. Tentokrát jsme na obálku klofli klavíristu Ignáta Solženicyna. Jo, syn toho Solženicyna. Ale nebudu chválit. Radši si počtěte. My si dáváme voraz od trojky – jedeme rovnou čtyřku.
No, uvidíme. Jisté ale je, že PhD práci jsem po osmi letech odevzdal. Možná v půlce života přestanu být studentem. Uvidíme v září. Akorát dneska mě trochu zamrazilo… že já se s tím tak vyšívám, když stačilo uspořit pár korun.
Tuhle jsme s kolegou koukali do jistého časopisu, kde byl článek o bizonech. Takový ty zvířata jako kráva, však víte. Koukáme a něco je divně. Aha, ono se to nepíše Bizzone, to zvíře. Po třech měsících práce na druhém čísle téhle revue (B2B časáku Vodafonu pro podnikatele) už jsme prostě byli totálně vymytí. Dobře nám tak. Abychom si od dvojky oddechli, děláme teď trojku.
http://bizzone.vodafone.cz/
– Hele, na blog jsi už dlouho nic nepsal.
– No, nepsal. Ale to bude tak měsíc.
– Ne, od ledna jsi tam nic nedal.
– Fakt, jo?
– Jo.
– Tak to je divný, hrozně to letí.
– Tak s tím něco udělej.
– Jasně.
– A co s tím uděláš?
– No, něco tam dám?
– A máš co?
– Nemám…
To snad nemá ani cenu komentovat.
Takže jenom pro silné žaludky, zde ukázka, jak Koule v roce 1980 pěla chválu na Gustáva Husáka, aby bylo jasno:
Jasně, jsou to jenom mouchy, ale zkuste si vzít k saku kraťasy – tak nazí nejste, ale za debily jistě. A to samé se děje tady těmhle šikulům, kteří byli líní – co vlastně? – myslet, zaplatit za textaře, přečíst si to po sobě, dávat bacha ve škole? Co já vím? Prostě byli líní.
– Vánoce mají být s velkým V.
– Správně by měla další věta vypadat: „Poradíme, jak získat svoji postavu zpět. Nyní akce.“
– Na konce vět patří tečky a ne že ne.
– Proč je najednou jedno SLOVO velkými písmeny?
– Kdo by nechtěl být štílý, že… Překlepy svědčí o tom, že dotyčný to ani nečetl. A jestli jo, o to hůř.
– Velké V ve vám, vás atd. patří jenom do dopisů. V žádném případě ne na web do marketingového textu. Je to nešvar, ale nedáváte tím najevo, že si příjemců inzerce vážíte, ale jenom to, že jste ignoranti, kteří si myslí, že čtenář nepozná, že to je inzerát určený mase a ne jenom jemu jedinému.
– Proč je „Pomůžeme Vám, DVD pro každého zdarma“ jedno souvětí? Ty dvě výpovědi nejsou k sobě v žádném vztahu.
– S vykřičníky opatrně. Jaký je rozdíl mezi větou „Najdeme vám nejlepší dovolenou!“ a „Najdeme vám nejlepší dovolenou.“ Vykřičník vykřikuje, ale obsah sdělení nijak nezdůrazní.
Zkrátka: Pokud jste při psaní textu v pohodě vy, je to brnkačka a vlastně to máte za minutku nějak naflákané a tradá za zábavou, o to víc energie bude muset do pochopení textu vložit čtenář. A na to se vám každý vybodne. Musí to být naopak – vy si to po sobě přečtěte desetkrát, aby to pak čtenář měl šanci pochopit na první dobrou a nemusel se zabývat chybama a nesmyslama, které tam namrskáte.
Že je to dneska každému už putna a většina lidí tyhle nuance nepozná asi tak, jako nezná slovo nuance? Možná je to pravda. Ale víte čím to je? Protože autoři takových textů mají své publikum za debily, a tak pro ně také tak píšou. Sami do této kategorie patří. A hlavně, takto postavená debata nemá smysl – psát se má kvalitně a flákat to je na pytel.
Hrubým dlátem uděláte leda rakev z fošen, rozhodně ne intarzovanou komodu.
Vždycky lituju všechny, co píšou po nocích produktové popisy na web. Představte si, že máte popsat za dvě hodiny 70 lahví vína. Kolikrát asi napíšete barva, vůně, buket, plný, vyzrálý a podobné slinty. Nebo koupelnové baterie, sprchy. Zlo, čiré zlo. Pak se ani nelze divit, že z vás vypadne něco jako:
„Díky obzvláště dlouhé sprchové tyči Raidance Unica 150 se „“prodlouží““ komfort sprchování o celých 60cm a umožňuje nám tak zažít požitek ze sprchování od hlavy až k patě.“
Nevymyšleno ani slovo, včetně těch dvojitých uvozovek.
Kdybyste si chtěli počíst, co tak píšu do novin, tak tady máte moje články, které v poslední době vyšly v Respektu. Na pytel je akorát to, že jsou některé placené. Ale já jim rozumím, to zase ne že ne. Jo, myslím, že by mohl bavit hlavně ten nejnovější text o atentátu na Heydricha. K té věci se ještě musím vrátit, zdá se, že ne všechno bylo tak, jak nás učili. Teda spíš neučili. No, kouknem tomu ještě na zub.
