Je to už 40 let, co zemřel Ferdinand Peroutka. K těm, kteří si tohoto významného novináře a spisovatele každoročně připomínají, patří především Sdružení Ferdinanda Peroutky. „To, že konáme pouť ke hrobu, s sebou nese nutnost na toho člověka vzpomenout a myslet na něj,“ vysvětluje předseda sdružení Martin Groman.
[su_youtube url=“https://www.youtube.com/watch?v=Jp1TL4FLvR8″]
K Peroutkovým významným textům, které nastartovaly jeho novinářskou kariéru, patří soubor článků nazvaný Jací jsme. Textu si všiml i Tomáš G. Masaryk, který mu nabídl milion korun, aby si založil vlastní noviny. A tak vznikla Přítomnost.
Myšlenky, které v knize Jací jsme zazněly, dodnes platí. Podle Gromana je to především základní premisa, že se často přeceňujeme – lidé si mysleli, že jsou potomci husitů, ale Peroutka připomínal, že jsme potomci režimu, který byl před námi, potomci rakousko-uherských úředníků.
„To je věc, která platí i pro dnešek, pořád se léčíme z vlastní představy o miláčcích Evropy, báječných sametových demokratech, pak po pádu na dno máme tendenci se obviňovat i z věcí, které jsme nikdy nespáchali,“ vysvětluje Groman.
A jak by Pertoutka vnímal situaci současné žurnalistiky? Především by pracoval a psal, mnoho věcí by se mu nelíbilo. „Byl solitér, jeden z mála nemusel sloužit nikomu, a když se na nějakou stranu přidal, tak to bylo, protože chtěl, nikoliv že musel,“ vyzdvihuje.
Sdružení také dává každoročně Peroutkovu cenu, a snaží se tak dávat společnosti orientační body v české žurnalistice, koho stojí za to číst, poslouchat, koho je potřeba ukazovat. „Kdo splňuje standardy, za které by se i Peroutka postavil,“ uzavírá.
převzato z www.radiozurnal.cz
Vystoupení MG v ČT24 ke 40. výročí úmrtí Ferdinanda Peroutky
