Až nedávno jsem si uvědomil, že mi vlastně nikdy nedošlo, proč je ten slavný Michelinův průvodce Michelinův. Co mají herdek společného nějaké hvězdičky pro kuchaře s pneumatikama. Jasně, řešení je prosté – výrobci gum chtějí, aby se gurmáni z celého světa, ale hlavně žrádlem posedlí Frantíci, mohli ujezdit, aby vymetli všechny doporučované kuchyně. A ono to fakt tak bylo. Když bratři Michelinové vynalezli někdy kolem roku 1900 nafukovací gumy na auta, vyrobili průvodce, aby lidi víc jezdili a museli gumy měnit. Ideální spojení – cestování a jídlo. Akorát, že na začátku v tom průvodci nebylo ani slovo o restauracích. Jenom návody, jak zacházet s gumama a pár tipů na hotely, kde přespat, když vám guma rupne, a spousta reklam. Až po dvaceti letech na to přišli – galusky už něco vydržely, ale lidi se chtěli víc bavit. A tak vznikl průvodce po restauracích. A má dneska spoustu podob a miliony výtisků a na reklamu kašlou, prostě ji nepotřebují uveřejňovat. Machři. Ale stejně mi pořád ten první nápad přijde nejlepší…

Kam se hrabou všechny nápodoby michelinských hvězdiček. Těm jde vždy tak či onak jen o gastronomii, to chytré marketingové uvažování bratří michelinů už v tom nikdy není. Je to fajn, ale ne sexy.