Podle historika, novináře a předsedy Společnosti Ferdinanda Peroutky Martina Gromana se prostor pro kvalitní novinařinu v Česku dramaticky zmenšuje. Nastal proto čas pro velkou společenskou debatu o budoucnosti kvalitních médií. „Musíme se připravit na to, že pokud chci službu, budu si ji platit,“ tvrdí Groman v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

foto Michael Kratochvíl

Jste předsedou Společnosti Ferdinanda Peroutky, jednoho ze symbolů kvalitní české novinařiny. Jak je na tom podle vás domácí žurnalistika dnes?

Patří k jakési české tradici lamentovat nad tím, že je to nebo ono v krizi. Ale přes ty krize jdeme klopotně dál a někdy i vzhůru. Při vybírání nositelů Peroutkovy ceny (ocenění, které Společnost Ferdinanda Peroutky každý rok v únoru uděluje nejlepším českým novinářům – pozn. red.) si vždy uvědomuji, že jsme na tom nakonec dobře. Každý rok nás mrzí, že jsme cenu tomu nebo onomu nedali, a slibujeme si, že příště už určitě. Takže dobrých a kvalitních novinářů máme dost. Pokud v něčem vidím problém, je to v povážlivém a rychlém zmenšování prostoru pro kvalitní žurnalistiku, kterou tito lidé dělají a chtějí dělat.

Co tím myslíte konkrétně?

Žurnalistika jako metoda myšlení, práce a nazírání reality podle mě pod vlivem moderních technologií devalvuje.

To zní hodně staromilsky.

To není staromilství, ale konstatování faktu. Psát a hlavně publikovat dnes může každý. Máme tu spoustu lidí, kteří píší, vysílají, ale nejsou žurnalisty. Jsou spíš aktivisty, bojovníky za nějakou ideologii nebo utilitární zájem, ale tváří se jako žurnalisté.

Pak je tu novinářský stav jako takový. Myslím, že se málo snaží své standardy hájit, odlišit se, ubránit si co největší a otevřený prostor pro realistické informování i pravdivé komentování skutečnosti. Nepěstuje se otevřená kritika novinařiny mezi žurnalisty samotnými, reflexe toho, co se píše, jak se píše, jak argumentujeme. Spíš to připomíná zákopovou válku: píšeš s námi, nebo proti nám.

Plné znění rozhovoru na Aktualne.cz