Z mého vystoupení na konferenci 80 let od konce španělské občanské války – reflexe, osobnosti, interbrigadisté, která se konala v Plzni 15. 10. 2019.

V roce 1936 byl tehdy mladý lékař František Kriegel mezi těmi, kteří vyslyšeli heslo, že u Madridu se bojuje za Prahu. Připojil se k interbrigádám a jako lékař vydržel na frontách španělské občanské války až do jejího konce v roce 1939. Zatímco na bojišti zápasil o každého raněného a o každý lidský život, v zázemí se vedl boj mezi Moskvě oddanými komunisty a trockisty. Už zde se Kriegel dostává do konfliktu s Kominternou a od té doby se s ním vleče pověst potížisty, dobrodruha a trockisty, která jej pak ovlivní i v dalším politickém životě, který vygraduje v srpnu roku 1968 v Československu.

U Madridu se bojuje za Prahu. Výmluvnost a svůdnost tomuto heslu roku 1936 nelze upřít. Evropa se pracně vzpamatovává z hospodářské krize, sílí radikální myšlenky, totalitní ideologie se dostávají k moci a na okraji kontinetu vypukne válka, která se pro všechny strany budoucího konfliktu stane jakýmsi zkušebním polem. Zapojí se Němci, Italové, Rusové i Američani, v řadách interbrigád bojují zástupci desítek národů a mezi nimi také Čechoslováci. Nemalou skupinu tvoří zdejší komunisté a jejich sympatizanti.

Kompletní příspěvek v PDF
Kriegel Plzen

František Kriegel jako poslanec Národního shromáždění (1964–1969)

V aktuálním vydání revue Paměť a dějiny (02/2019) vyšel následující text o roli Františka Kriegla v Národním shromáždění po roce 1964:

Čtrnáctého června 1964 se v ČSSR konaly v zásadě formální volby do Národního shromáždění (NS). Jedním ze tří stovek poslanců se stal primář Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči František Kriegel. O jeho přístupu k úkolům poslance svědčí četné poznámky a zápisky z té doby, které po sobě zanechal. Odhalit se z nich dá i mnohé z postojů a názorů, které jej přivedly v srpnu 1968 k rozhodnutí, že se jako jediný nepodvolí moskevskému diktátu.

V roce 1963 se František Kriegel vrátil po třech letech z Kuby, kde pomáhal Castrovu režimu postavit na nohy tamní zdravotnictví. Měl k tomu kvalifikaci jako frontový lékař ze španělské občanské války, z bojišť v Číně, Barmě nebo Indii, ale také jako náměstek československého ministra zdravotnictví Josefa Plojhara po únoru 1948. Ostatně i v únorových dnech projevil svůj velký organizační talent, když v Praze řídil jednotky Lidových milicí. Ideji komunismu doživotně věřil, ale o KSČ neměl velké iluze. Ke straně byl vždy věcně kritický, za což ho z ní už ve Španělsku i v Číně chtěli vyloučit. Po válce nicméně nabyl přesvědčení, že nastala ideální konstelace pro realizaci komunistických plánů na spravedlivou společnost. Na ministerstvu, kde zaváděl jednotné zdravotnictví, proslul tvrdostí a nekompromisností, za což si v době politických procesů od kolegů vysloužil obvinění z diktátorství. Když se pro něco rozhodl, a rozhodoval se většinou podle svých zkušeností, podle své hlavy, bylo s ním těžké hnout. Možná v tom hrála roli zkušenost frontového lékaře, který musí nést odpovědnost a jednat rychle, na váhání nemá kdy.

Kompletní text z revue Paměť a dějiny 02/2019 zde:
Kriegel Pamet a dejiny

Příspěvek o F. Krieglovi na konfereneci Od Pražského jara k Perestrojce
Centrum M. S. Gorbačova, Moskva

[su_quote]Pamětnická literatura často lživě uvádí, že Kriegel protokoly nepodepsal, protože vlastně nebyl přizván. Nebo je často jeho čin vykládán jako osamělý odpor. Kriegel ovšem svůj podpis v Moskvě podmínil – neřekl čistě, že nepodepíše. Řekl, že podepsat nemůže, protože ti, kteří se podepsat chystají, nejsou delegace, nikdo je k žádnému podpisu mezinárodní dohody nedelegoval. Byli z části uneseni. „Představa, že určité shromáždění osob, funkcionářů vidí dále do budoucna, dovede rozhodovat lépe než celá většina obyvatelstva – je mylná. My můžeme formulovat požadavky a cíle a sdružovat lidi k jejich uskutečnění, ale tyto cíle musí odrážet přání a potřeby lidí. Jinak se proměňujeme v sektu, oddělujeme se jako strana a hnutí od většiny lidu. To už tu bylo, to jsme prožili, v tom jsme zas,“ shrnuje po čase Kriegel své prožitky.[/su_quote]

Příspěvek k přečtení zde
Kriegel Moskva

V říjnu prý prezident znovu udělí řád TGM Františku Krieglovi. Jednou už jej dostal – krátce po listopadu 1989 – letos prý ještě jednou. Pan prezident asi má za to, že jednou je to málo. Ale nešť. Bude kolem toho mnoho křiku a to, co si Kriegel opravdu zaslouží, nejsou ani metály, ani čestná občanství, ani pamětní desky, ale pořádná kniha.

Zatím má aspoň film o lidech, kteří nosí cenu s jeho jménem. Ale ani oni o něm nevědí dost, jak se ukáže. Nebo aspoň někteří. Před třemi roky natočil Vít Janeček.

Z oficiálního textu k filmu:
František Kriegel se stal hrdinou pražského jara 1968, protože jako jediný člen československé delegace odmítl podepsat tzv. Moskevský protokol. Film připomíná jeho osud a zároveň mapuje názory a postoje tří držitelů Ceny Františka Kriegla, která se každoročně uděluje „za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii“. Jde o lékařku a senátorku Alenu Dernerovou, protikorupčního aktivistu a senátora Libora Michálka a občanského aktivistu a anarchistu Jakuba Poláka, který léta statečně bojoval s předsudky a s netečností justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných vražd u nás.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10293374741-lecba-dejin/21156226406

Tak se to rozjíždí. Zrovna dneska jsem zjistil, že premiéra filmu Víta Janečka Léčba dějin o Františku Krieglovi, jeho Ceně a lidech, kteří ji dostali, má premiéru v Jihlavě 25. října ve 22.30. Volební místnosti budou zavřené půl hodiny a než se ráno zase otevřou, tak se kouknem, jaké lidi hledáme. Jenže, kdo je má na kandidátkách najít, když tam herdek zase nebudou.

V televizi půjde kratší verze až po volbách. Aby to lidem nemotalo šišku zbytečně. Asi.

Už nějaký ten pátek se zabývám MUDr. Františkem Krieglem (na fotce je to pán v popředí, zrovna hlasuje proti „dočasnému“ pobytu sovětských vojsk u nás v roce 1969, jak je vidět, moc jich tehdy proti nebylo). Jsem rád, že letos jsme cenu s jeho jménem poslali do Brna Matěji Hollanovi. Chlap je to odvážný a snad to pomůže posvítit ještě víc na problémy s korupcí a dalšíma lumpárnama, na které Matěj Hollan upozorňuje.

On to vůbec bude pro mne krieglovský rok – na podzim na festivalu v Jihlavě bude mít premiéru film Víta Janečka Léčba dějin, kterému jsem pomáhal s námětem. Film bude v 50minutové tv verzi a v 80minutové pro kina. Viděl jsem už obě a moc se těším, kdo nám za to co provede nebo o nás napíše. Ostatně hlavní aktéři – Alena Dernerová, Libor Michálek, František Lízna a Jakub Polák, to je záruka, že to nebude plácáníčko po játrech. To všechno rámované Krieglem. Závěr, ten mě pak vyloženě dostal. Kdo by čekal, že odkaz komunisty Kriegla dál ponesou… Počkejte si.

zdroj foto: Národní archiv ČR